Nedaleko naší chalupy, vzdušnou čarou je to nějakých pět a půl kilometru, se nachází nejvyšší vrchol České Kanady, Vysoký kámen. Někdy je označován též jako Markův kámen, což je zkomolenina z německého Markstein, vrchol totiž tvoří hranici tří diecézí: pražské, olomoucké a pasovské. Z toho důvodu a také z důvodu na místní poměry celkem velké prominence (139 metrů), ale i masivního skaliska na vrcholu se stal už před dvěma stoletími triangulačním bodem a zůstal jím dodnes. V meziválečném období přibyl ještě masivní betonový monument, vytesaný nápis s názvem kopce a v posledním desetiletí době pak i žebřík, kterým lze vylézt až nahoru. Bohužel tam začali lézt i dementi se sprejem v ruce, ale tak už to na světě chodí, vše má svá pro a proti.

Po většinu mého života byl kopec tak zalesněný, že nebyl ze silnice vzdálené pouhých pár set metrů vůbec vidět. Ještě když jsem tam v roce 2007 lovil jednu ze svých prvních geocache, končil rozhled pár desítek metrů daleko, u nejbližších smrků. Ty ale vloni vzala kůrovcová kalamita, Vysoký kámen je prakticky odlesněn a tudíž má konečně smysl tam chodit vysílat i na pásmech, jejichž frekvence má v megahertzích trojmístné hodnoty.

Naplánoval jsem si tedy procházku tak, abych z chalupy dorazil na místo v době FM Poháru. Tam jsem to vzal po silnici, bylo to těsně nad sedm kilometrů, zpět jsem se prošel po lesních cestách, to bylo už přes deset. I když moje TYT MD-760 stále ještě nemá flashnutý alternativní firmware (tudíž je vhodná prakticky na cokoliv, jen ne na závodní provoz) a ještě na ní mám jen velmi krátký "čudlík" od Diamondu, všech pět spojení, která se mi povedla, stála za to.

Myslím, že příští rok kopec vyzkouším řádně vybaven i na dalších pásmech a zejména třeba na CB jsem velmi zvědavý, jak to bude vysílat - kopec byl donedávna v SOTA programu a všechny aktivace byly krátkovlnné, odlesnění tedy může jen pomoci. Je pěkné mít za humny takový kopeček, nakonec ještě zjistím, že i z jihu se dá vysílat.

V kraji, z nějž pocházím - na pomezí jižních Čech a Vysočiny - je o kopce vhodné pro PMR vysílání nouze. Sice tam vše je 550 - 600 - 650 - 700 metrů nad mořem, jenže je to tak vysoko všechno, nic nad krajinou dostatečně netrčí a hlavně je to vše zalesněno. Jedinou možností tak zůstávají rozhledny, kterých je jako šafránu a všechny mají večer zavřeno. Pro letošní noční DXing vyhlášený Jerrym Nové Město jsem proto na blind vyrazil na Rýdův kopec, kde rozhledna je.

Sice také zavírá ve 20:00, ale řekl jsem si, že se zeptám místního klíčníka, zda by nešlo vysílat alespoň do deseti a a pokud to nevyjde, odlovím si alespoň místní geocache a nějaké to (alespoň lokální) spojení se mi snad povede.

A dopadlo to přeně tak - bez předchozí dohody s městským úřadem po osmé večer nelze, dohodnout se to ale dá. A tak jsem odlovil GC10JHB a pak zkušebně zapnul Anytone i Lidlovku a zkusil proskenovat pásma. Na PMR jsem udělal právě dvě spojení potřebná pro aktivaci do Kopců (DX: 55km), otevřel jsem převaděče OK0MM a OK0AA a na DRM se podařilo získat odpověď o úrovni signálu od převaděče OK0DPA. Až příště bude otevřeno, nebude to vůbec špatná kóta.

Mám Velkou Deštnou rád, ačkoliv jsem tam objektivně vzato mnohokrát nebyl - počítám-li i poslední návštěvu, pak jsme se setkali pouze čtyřikrát. Vždycky to ale stálo za to, takže se o této jedenáctistovce rád rozepíšu.

Na ostatních kótách, po nichž se běžně s vysílačkou v ruce pohybuju, najdete restaurace, hotely, vede na ně lanovka nebo alespoň bez problémů přístupná silnice, Deštná má alespoň trochu kouzlo divočiny. Sice i na ni teoreticky vyjedete autem, v praxi ale povolení nedostane každý. Sice i na ní koupíte kafe a sušenku, ale jen v malé chajdě horské služby. Elektřina sem nevede, vysílače mobilních operátorů tu éter neplní svým maglajzem a vzhledem k tomu, že správa CHKO dbá na znečistění světelným smogem, je tu po západu Slunce tma jak ve vaku. Jistě jihoamerická pětitisícovka to není, ale volně přístupné, civilizací nepolíbené a přitom stromy neporostlé kopce nad kilometr výšky, jsou v naší kotlině silně nedostatkové zboží, takže je třeba brát, co je. V současnosti se tu navíc dostavuje rozhledna, takže civilizace spíš přibude a na dobu, kdy sem ještě nestoupaly nepřetržité štrůdly turistů, protože nebylo proč, budeme časem vzpomínat.

Vysílat přímo na vrcholu (míněno u cedule s nápisem vrchol, 1115 m) se nedá, smrčina tam má nějakých deset či více metrů výšky. Naštěstí jen malý kousek na jih se nachází původně vykácená stráň, která jen pomalu zarůstá jehličnany. Výhled je tam ve zhruba stopadesátistupňové šíři od jihozápadu po jihovýchod, což ale znamená pokrytí přímou viditelností přes většinu území Čech a pěkný kus Moravy. Ve stínu vlastně zůstávají jen Krkonoše a Jizerky a vše co zacloní Jeseníky. Pro první dvě lokality to znamená horší reporty, pro území za Pradědem ticho.

První dvě mé návštěvy Velké Deštné (2012, 2013) byly hlavně kvůli CB, tentokrát jsem byl nahoře kvůli PMR. Na obě pásma kopec funguje. S CB se bez odrazu nedají sice dělat žádné velké DXy, protože Šumava, Krušné hory i západ Slovenska - to vše je pod 300 kilometrů. Spojení se ale dá udělat dost, v Éteru bez hranic 2013 jsme jich tam udělali 142, se starou formelkou a drátovou anténou SlimJim.

Spojení na PMR jsou na tom skoro stejně, jen se jejich počet s roky stále zvětšuje. V roce 2013 jsem jich za dva dny zvládl 36, v roce 2015 už za den jediný 46 a teď mám za půl dne přes šedesát a to nebyl žádný zvláštní portejblový den, kopce byly poloprázdné.

Letos už se tam nevypravím, po setmění je tam pod nulou už teď, ale v roce příštím se pokusím opět z kóty odvysílat EBH, po pěti letech pauzy v CB závodění. A nevylučuju, že se tam někdy vydám i na čtyřiadvacetihodinovku s PMR. Můj dosavadní rekord je 73 spojení z jednoho lokátoru za 24 hodin. Nenapadá mě lepší kóta k jeho překonání.

Nebudu to zastírat, Klepec se svojí výškou 358 metrů nad mořem a zalesněným vrškem není zrovna první volbou PMR DXmana. Když ale v Orlických horách vytrvale prší a Praze nedaleká rozhledna Skalka u Vyžlovky je z technických důvodů zavřena, berete cokoliv. A možná budete překvapeni, protože to vlastně nebude až tak špatné.

Strávil jsem tam hodinku na samém závěru Pikadoru 2019,8 kdy už v éteru byli jen skalní vysílačkáři a slabší povahy dávno doma dělaly grog a nahřívaly si nohy v lavoru. Za tu hodinku jsem tam s trochou pobíhání udělal dvanáct spojení s DXem až na Klínovec (136 km). Byla doba, kdy jsem kvůli takovým dálkám jezdil až na Ještěd. Tady si stačilo uvědomit, kde je východ, západ, sever a protistanice a spojení se většinou povedlo. Pokud jste tedy v nouzi a hledáte místo na vysílání někde v oblasti Říčany-Úvaly, Klepec funguje, mohu doporučit.

I tak bych normálně o takové krtině asi nepsal, kdybych dnes nenavštívil její pravý opak: pražský Vítkov. Je sice o něco menší, nad Prahou se ale tyčí impozantně, takže jsem se naivně domníval, že z něj nebude problém odvysílat Moon Contest na UHF pásmu.

S 10x vyšším výkonem, lepší anténou a na pásmu, kde nesmí vysílat chechtající se bárbíny ani plačící děti. Udělal jsem za dvě hodiny osm spojení, u nichž jsem se nadřel víc než na šedesát spojení na Pradědu a polovinu z nich mám jen díky božské trpělivosti protistanic.

Na celém kopci je patrné pravidelné silné digitální rušení táhnoucí se od 432 MHz dobré tři megahertzy nahoru. Na poslech to zní, jako by někdo vzal bezdrátové čidlo od meteostanice, dal za něj 50W zesilovač a zakončil to bílou hůl. Baofeng UV-200 byl úplně hluchý, jednou dokonce odmítl ty digitální výtrysky dál snášet a vypnul se. Anytone sice slyšel dál, ale QRM je QRM a to M tam znamená maglajz.

Zlaté Horní Počernice! Příště jim už nevěrný nebudu, to bych mohl pomýšlet tak leda na poslední místo v tabulce.

I další kopec v mém malém skromném seriálu je dvoulokátorový. Vrchol Krakonoše, který se tyčí 1422 metrů nad mořem a dobrých 700 metrů nad Špindlerovým Mlýnem, se nachází v lokátoru JO70TR, nicméně nedaleký rozcestník Kozí hřbety - Vyhlídka už je v lokátoru JO70UR. S trochou pobíhání i zde, stejně jako na Černé hoře, můžete svá počet svých spojení snadno zdvonásobit.

Aby ale nebylo vše jen pozitivní, je tu jedna značná nevýhoda, patrná z obrázku: Z Krakonoše sakramentsky stíní Luční hora, která je vyšší a je blízko. Zkoušel jsem udělat spojení s Radimem Těšín na Zvičině (na mapě hvězdička) a on mě neslyšel ani jako změnu šumu (já jeho ano, ale také to nebyla žádná sláva). Naopak mám šest krásných spojení s Vilémem42 do Brd. Už na místě jsem proto říkal, že tipuju skvělé šíření zhruba ve stodvacetistupňové výseči jih až severozápad a všude jinde stín okolních kopců a jak vidno z výborného nástroje Radio Mobile Online, příliš jsem se nespletl.

Ze ne až tak vzdálené Sněžky bych patrně bezproblémově dolétl až na Moravu, byl bych ale zahlušen bordelem z Polska. Tady není ani jedno - ani Polsko, ani Morava. Pro pokusy o nerušené DX směr Šumava takřka ideální, jen to chce tam někoho zastihnout - cesta z Prahy do Špindlu trvá dvě hodiny a výstup nahoru také skoro tak dlouho, je tedy třeba vyrazit opravdu brzy ráno, aby tam člověk byl před obědem. A to se mi, stejně jako před pěti lety, nepovedlo - první spojení jsem udělal kolem půl druhé, kdy už nejzápadnější stanice šly domů. Je to ale alespoň důvod vypravit se tam zase. A dříve než za pět let.

Předchozí povídání o kopcích:

• Břístevská hůra
• Císařský kámen
• Černá hora
• Klínovec
• Kozlovský kopec
• Milešovka a Lovoš
• Vinice (rozhledna)
• Vysoká u Kutné Hory

Na Černou horu jsem šlapal s PMR v baťůžku už na konci léta 2011, tedy v době, kdy jsem ještě na PMR závodně nevysílal a vysílačku s sebou měl spíše jen tak ze zvědavosti. Pak jsem tam vysílal ještě vícekrát a myslím, že je konečně nejvyšší čas vrchol trochu zhodnotit.

Tak předně na tomto vrcholu se nevysílá z vrcholu, tam už totiž vysílá někdo jiný - stojí tam totiž taková mrňavá hranatá napodobenina ještědského vysílače a dělá zhruba totéž, co originál. To je sice špatná zpráva, nicméně jsou tu hned i dvě dobré: vysílat se dá z/od rozhledny nedaleko horní stanice lanovky a také od stále více zchátralé Sokolské boudy. Dvě dobré zprávy to jsou proto, že každé to místo je v jiném lokátoru, takže do PMR Cupu si můžete spojení dvakrát. Hranice lokátoru je zhruba uprostřed mezi nimi a po pěšině je to maximálně dvě stě metrů, to zvládnou i línější z nás.

Pravda, na rozhledně jsou i jiné antény, než ta na konci mého mluvícího mejdla a u Sokolské boudy je třeba si stoupnout tak, aby vás stínila od televizního vysílače, ale to člověk napodruhé vychytá a deníky odsud pak nebývají špatné, ani když nahoru dorazíte až odpoledne a je zrovna půlka února.

Jako jedinou nevýhodu vidím, že lanovka končí úderem půl šesté, pak už nutno jít dolů po svých, což i svižnou chůzí chvíli zabere. V létě je ale možné vydržet tam s vysílačkou až do pozdních večerních hodin a dříve či později to vidím na spacák, karimatku a vysílání za úsvitu.