Na Černou horu jsem šlapal s PMR v baťůžku už na konci léta 2011, tedy v době, kdy jsem ještě na PMR závodně nevysílal a vysílačku s sebou měl spíše jen tak ze zvědavosti. Pak jsem tam vysílal ještě vícekrát a myslím, že je konečně nejvyšší čas vrchol trochu zhodnotit.
Tak předně na tomto vrcholu se nevysílá z vrcholu, tam už totiž vysílá někdo jiný - stojí tam totiž taková mrňavá hranatá napodobenina ještědského vysílače a dělá zhruba totéž, co originál. To je sice špatná zpráva, nicméně jsou tu hned i dvě dobré: vysílat se dá z/od rozhledny nedaleko horní stanice lanovky a také od stále více zchátralé Sokolské boudy. Dvě dobré zprávy to jsou proto, že každé to místo je v jiném lokátoru, takže do PMR Cupu si můžete spojení dvakrát. Hranice lokátoru je zhruba uprostřed mezi nimi a po pěšině je to maximálně dvě stě metrů, to zvládnou i línější z nás.
Pravda, na rozhledně jsou i jiné antény, než ta na konci mého mluvícího mejdla a u Sokolské boudy je třeba si stoupnout tak, aby vás stínila od televizního vysílače, ale to člověk napodruhé vychytá a deníky odsud pak nebývají špatné, ani když nahoru dorazíte až odpoledne a je zrovna půlka února.
Jako jedinou nevýhodu vidím, že lanovka končí úderem půl šesté, pak už nutno jít dolů po svých, což i svižnou chůzí chvíli zabere. V létě je ale možné vydržet tam s vysílačkou až do pozdních večerních hodin a dříve či později to vidím na spacák, karimatku a vysílání za úsvitu.