Mám Velkou Deštnou rád, ačkoliv jsem tam objektivně vzato mnohokrát nebyl - počítám-li i poslední návštěvu, pak jsme se setkali pouze čtyřikrát. Vždycky to ale stálo za to, takže se o této jedenáctistovce rád rozepíšu.
Na ostatních kótách, po nichž se běžně s vysílačkou v ruce pohybuju, najdete restaurace, hotely, vede na ně lanovka nebo alespoň bez problémů přístupná silnice, Deštná má alespoň trochu kouzlo divočiny. Sice i na ni teoreticky vyjedete autem, v praxi ale povolení nedostane každý. Sice i na ní koupíte kafe a sušenku, ale jen v malé chajdě horské služby. Elektřina sem nevede, vysílače mobilních operátorů tu éter neplní svým maglajzem a vzhledem k tomu, že správa CHKO dbá na znečistění světelným smogem, je tu po západu Slunce tma jak ve vaku. Jistě jihoamerická pětitisícovka to není, ale volně přístupné, civilizací nepolíbené a přitom stromy neporostlé kopce nad kilometr výšky, jsou v naší kotlině silně nedostatkové zboží, takže je třeba brát, co je. V současnosti se tu navíc dostavuje rozhledna, takže civilizace spíš přibude a na dobu, kdy sem ještě nestoupaly nepřetržité štrůdly turistů, protože nebylo proč, budeme časem vzpomínat.
Vysílat přímo na vrcholu (míněno u cedule s nápisem vrchol, 1115 m) se nedá, smrčina tam má nějakých deset či více metrů výšky. Naštěstí jen malý kousek na jih se nachází původně vykácená stráň, která jen pomalu zarůstá jehličnany. Výhled je tam ve zhruba stopadesátistupňové šíři od jihozápadu po jihovýchod, což ale znamená pokrytí přímou viditelností přes většinu území Čech a pěkný kus Moravy. Ve stínu vlastně zůstávají jen Krkonoše a Jizerky a vše co zacloní Jeseníky. Pro první dvě lokality to znamená horší reporty, pro území za Pradědem ticho.
První dvě mé návštěvy Velké Deštné (2012, 2013) byly hlavně kvůli CB, tentokrát jsem byl nahoře kvůli PMR. Na obě pásma kopec funguje. S CB se bez odrazu nedají sice dělat žádné velké DXy, protože Šumava, Krušné hory i západ Slovenska - to vše je pod 300 kilometrů. Spojení se ale dá udělat dost, v Éteru bez hranic 2013 jsme jich tam udělali 142, se starou formelkou a drátovou anténou SlimJim.
Spojení na PMR jsou na tom skoro stejně, jen se jejich počet s roky stále zvětšuje. V roce 2013 jsem jich za dva dny zvládl 36, v roce 2015 už za den jediný 46 a teď mám za půl dne přes šedesát a to nebyl žádný zvláštní portejblový den, kopce byly poloprázdné.
Letos už se tam nevypravím, po setmění je tam pod nulou už teď, ale v roce příštím se pokusím opět z kóty odvysílat EBH, po pěti letech pauzy v CB závodění. A nevylučuju, že se tam někdy vydám i na čtyřiadvacetihodinovku s PMR. Můj dosavadní rekord je 73 spojení z jednoho lokátoru za 24 hodin. Nenapadá mě lepší kóta k jeho překonání.